Kategorie: O životech světců

O ruských světcích

Všemi milovaný otec kardinál Špidlík, jehož krásné homilie jsme na Proglasu poslouchali, věnoval velkou část svého teologického díla ruské spiritualitě. Chtěl nám, západním křestanům, přiblížit ruské vnímání křestanství a sblížit tak církev katolickou a pravoslavnou...

 

O ruských světcích

Všemi milovaný otec kardinál Špidlík, jehož krásné homilie jsme na Proglasu poslouchali, věnoval velkou část svého teologického díla ruské spiritualitě. Chtěl nám, západním křestanům, přiblížit ruské vnímání křestanství a sblížit tak církev katolickou a pravoslavnou.

Kardinál Špidlík považuje za jedinečnost ruské spirituality, že ji lze vyjádřit  biblickým výrazem "srdce" . Ve východní spiritualitě má "modlitba srdce" velký význam, zatímco u nás je "srdce" jen symbolickým pojmem. V akademickém prostředí bylo považováno jen za "projev slovanského sentimentalismu". Kritika vyčítala Kardinálu Špidlíkovi, že přenáší centrum duchovního života do citové sféry. Kniha přesto vyšla a je přijímána se zájmem, sympatií a uznáním. Kardinál se nebál na půdě francouzské univerzity opravit pyšný fr. výrok " Le monde a besoin de la France " a nahradil ho větou : "Svět dnes potřebuje Slovany".

Cituji: "Víme, co dali světové církvi Židé, stejně tak je nám známý přínos Římanů, latinských a germánských národů - co dali světové církvi Slované, se zatím neprojevilo, hodina Slovanů má tedy právě přijít."

Kardinál Špidlík už není mezi námi, ale jeho výzvy a snahy jsou dnes ještě naléhavější : zatímco západní Evropa stále více popírá své křestanské kořeny a skrytě pronásleduje všechny jeho projevy, ruské pravoslaví po 70-ti letech tvrdé likvidace vstalo jako fénix z popela. Podle zpráv vatikánského rozhlasu bylo v Rusku za posledních 20 let postaveno 23 tisíc nových kostelů a podle zpráv nedávného návštěvníka Moskvy jsou plné lidí !!!!! Je to námět k vážnému zamyšlení, když u nás se kostely naopak prodávají pro nedostatek věřících.

Ze života ruských světců

Kněžna Olga (890-969) 

Svatá kněžna Olga je zakladatelkou pravoslavné víry na Rusi. Jako jedna z prvních, ještě před kristianizací Rusi, přijala v Byzancii křestanství a vynaložila mnoho sil na rozšíření víry v Krista. Proslavila se se také křestanským způsobem života, pomáhala nemocným a chudým.

Všichni letopisci a historikové zdůrazňují moudrost kněžny Olgy. Kníže Igor, její manžel, byl prý uchvácen nejen její krásou, ale také moudrostí a  rozvážností. Projevila se jako moudrá vládkyně: v době, kdy se všechny spory řešily pouze bojem, usilovala Olga o mírové soužití se sousedy. Na místě Božího zjevení, na břehu řeky Pskova, nechala postavit kostel a později klášter Svaté Trojice. Na jeho stavbu věnovala mnoho zlata a stříbra. Kolem něho vzniklo město Pskov. Při kristanizaci Rusi sehrála důležitou roli právě autorita a úcta k ní. Lidé si řekli: Kdyby křestanská víra nebyla dobrá, Olga by ji nepřijala, vždyt ona byla moudrá !

Kníže Vladimír (955-1015)

Svatý Vladimír, slavný kníže Kyjevské Rusi, byl vnukem kněžny Olgy. V mládí žil prostopášně a sobecky. V roce 987 přijal křestanství v roce 988 zakázal ve své říši pohanství. Položil tak základ rozšíření křestanství do celé Rusi.

Kníže Vlamimír přijal křestanství na přání své nevěsty, byzantské princezny Anny. Křest změnil pyšnou povahu knížete neuvěřitelně. Nejen že nechtěl s nikým bojovat, bylo mu zatěžko i trestat provinilce, byl milosrdný a vysloužil si přezdívku Vladimír jasné sluníčko. Roku 988 se udála velká změna v životě ruského národa. Po celé Kyjevské Rusi se rozjeli poslové s příkazem knížete, aby se všichni shromáždili na břehu Dněpru. V určený čas začal proudit k Dněpru kyjevský lid a jak píše letopisec, lidí bylo nesčíslně. Tam je přivítal sám kníže a pravoslavní kněží z Byzancie. Na příkaz knížete lidé vstoupili do vody a stáli v ní : jednomu sahala po krk, jinému k hrudi.....někteří drželi děti a všichni se modlili. "A na nebi i na zemi bylo vidět radost z tolika zachráněných duší." Do doby před tímto pokřtěním klaněl se každý rod na Rusi svým modlám, To lidi rozdělovalo a bránilo jim považovat se za jeden národ. Kníže chtěl, aby všichni ruští lidé věřili v jediného Boha a byli jednotní. A zrno, zaseté v dětství kněžnou Olgou,vyrostlo v jeho duši a vydalo plody.

 

Sergij Radoněžský 1321-1391

Významný světec ruské země, zakladatel ruského mnišství. Založil Trojicko- Sergijevský klášter, známý po celém světě jako Trijicko- Sergijevská lavra. Veliká autorita svatého Sergije mu umožnila blahodárně působit na politické i církavní události své doby. Jeho žáci založili přes 40 klášterů a mnozí z nich byli kanonizováni. V každém ruském pravoslavném chrámě je ikona Sergije Radoněžského. Ikony zachycují dva hlavní okamžiky jeho život : vidění svatého Sergije a zjevení Bohorodičky se dvěma apoštoly.

Svatý Sergij R. žil v době nejtěžšího útlaku ruské země. Od roku1220 se z východu nezadržitelně valilo mračno mongolských šípů, od Rjazaně až po Kyjev se ozývalo dunění válečných strojů, beranidel a kamenometů. Svištění bičů a las, doprovázené pláčem a nářkem neštastníků. Bátú dobýval jedno město za druhým. Rusové museli odrážet Švédy a trpět Tatary. Mongolové otřásli světem, rozvrátili říše, vyháněli národy z jejich sídel, rostli jako lavina, podmanili si Kavkaz, přišli do Ruska, porazili Rusy na řece Kalka a hodovali na tělech zajatých knížat, která přikryli prkny. Tak zahynul i předek básníka Puškina.
Rusko bylo silné. Velký Kyrilův chrám v Kyjevě byl postaven za dva roky a stojí dodnes. Byla to veliká mocná země s vyspělým malířstvím a velkými cestami. Rusové dovedli vyrábět email. To všechno bylo rozdupáno.
Těžká poroba a doba nemilosrdného ničení trvala téměř 150 let. Teprve v roce 1380 se podařilo moskevskému knížeti sjednotit jednotlivá knížectví ke společné obraně.

Dejme slovo ruským letopisům :
"Obrátil se pak ke všem knížatům a vojvodům ."Vytáhneme proti temnému muži, proti žroutu syrového masa Mamajovi za pravou víru křestanskou, za svaté kostely, za všechny křestany živé i mrtvé....." Spojil se pak se všemi ruskými knížaty, s veškerým jejich vojskem a vytáhl z Moskvy bránit svoji otčinu. Od počátku světa nebylo vojsko ruských knížat tak silné. Všech dohromady bylo 200 tisíc! Veliký kníže dorazil k Donu dva dny po narození Bohorodičky. A tehdy přišel list s požehnáním od ctihodného opata Sergije, od svatého starce, v něm bylo požehnání, aby se bil s Tatary: Abys, pane náš, takto táhl a pomůže ti Bůh a Svatá Bohorodička." Pak se celé vojsko pomodlilo. Kníže řekl : "Nastal , bratři, čas boje, přišel svátek královny Panny Marie, matky Boží a všech nebeských bytostí. Jestliže zůstaneme naživu - budeme tomu rádi, jestliže umřeme za tento svět - budeme tomu rádi !" Příští den, v sobotu 8. září 1380 začala bitva, na území Zlaté hordy, u ústí řeky Něprjadny. V bitvě zahynulo podle letopisce vždy 9 z 10ti rytířů. Bylo to však první velké vítězství nad Tatary a do dějin vešlo jako bitva na Kulikově poli.Vítěz pak je zapsán v paměti národa jako Dimitrij Donský.

Trojicko- sergijevská lavra byla natolik významná, že ani komunistický režim se ji neodvážil zničit nebo lidem znepřístupnit. Dokonce zde mohli zůstat i mniši a mohli nepřetržitě sloužit bohoslužby. Tak se potvrdilo, že Trojický chrám s ostatky svatého Sergije je opravdu centrem a srdcem ruské země.

Sovětský režim ovšem přistavěl v areálu kláštera nové budovy a povinná byla prohlídka muzea ateismu. Anastasia Douroff je ruská emigrantka žijící ve Francii. Jako osmiletá s celou bělogvardějskou rodinou uprchla z bolševické hrůzy, aby se tam v 60tých letech 20. století vrátila jako úřednice francouzské ambasády. Stala se pak spolupracovnicí ruských disidentů a Solženicynovy rukopisy se dostaly na západ její zásluhou. Takto popisuje klášter sv. Sergije :

"Neděli 6. prosince 1964 chci strávit v Trijicko - sergijevské lávře.... I v zimě sem proudí zástupy poutníků ze všech končin Ruska. Kde spí ? Kde se stravují ? To nevím, ale ulice jsou jich plné, i přes špatné počasí.....Už jsme pod klenbou hlavní brány. Zdi zdobí fresky s výjevy ze života svatého Sergije. Jsou na nich zachyceny zázraky, které se staly po světcově smrti., a vítězství nad polskými a tatarskými nepřáteli připisovaná jeho přímluvě. Za zdí kolem areálu kláštera se ocitáme v podivném světě. Vedle staveb, které nadále slouží náboženským účelům, jsou tu totiž i muzea archeologie, lidového umění a ikon. Střed kláštera tvoří pět chrámů, ve všech se slaví bohoslužby. V nejkrásnějším z nich, Trojickém, jsou uloženy ostatky svatého Sergije. Z tohoto kostela pochází i slavná Rjubljovova ikona Nejsvětější Trojice.

Od pěti ráno do desíti večer stále proudí do tohoto tmavého kostelíka lidé, aby uctili ostatky milovaného světce ruské země. Obracejí se k němu litaniemi a prosbami. Zvláštní monotonie s naléhavou a podmanivou melodií. ... Jsou tu lidé ze všech společenských vrstev, ale hlavně chudí...A přece se mi zdá, že tito chudí poutníci jsou přes svou bídu šťastnější než všichni ti, kdo chodí na stranické schůze. Na tvářích se jim zračí vnitřní pokoj, důvěra a radost, které dává modlitba.
Raduj se svatý Sergiji,
služebníku živého Boha,
raduj se čistá duše, nádobo pokory !
Raduj se, v němž se Trojici zalíbilo !
Raduj se , otče, jenž se přimlouváš za ruský lid !

V předsíni prodává nějaký mnich svíce a zapisuje intence. Lavice podél zdí jsou plné poutníků. Vousatí staříci s dlouhými vlasy ve staromódních, polorozpadlých šatech se opírají o poutnické hole. S tlumokem v ruce a plecháčkem na zádech stojí celé hodiny v tiché modlitbě. Když pak přejdete do muzea ateizmu střeženého teple oděným milicionářem, zažijete bolestný šok. Je pro nás pobídkou, abychom se opět připojili k modlitbě prostých lidí. Ti do muzea nechodí !!

Alexandr Něvský-1220-1263

Svatý kníže Alexandr byl největším vojevůdcem Staré Rusi. V celé řadě bitev ruská vojska pod jeho velením bránila severní a západní hranici . Uměním diplomacie pak kníže vyjednal mír s agresívními tatarskými chány. Roku 1263 po návratu z vojenské výpravy kníže onemocněl, vstoupil do kláštera a tam také zemřel.

Své jméno získal po slavné bitvě na Něvě, ve které porazil vojsko švédského krále. Roku 1261 vtrhli do Novgorodského knížectví němečtí rytíři - Teutoni. V této bitvě Alexandr použil taktiku obchvatu a sevření nepřítele, kterou později zopakovala Rudá armáda u Stalingradu. Čudské jezero se stalo spojencem ruského vojska, byl duben a led praskal pod tíhou železných rytířů.

Jak se tehdy bojovalo? Ruský spisovatel Viktor Šklovskij píše :
Alexandr Něvský vládl ve Velkém Novgorodu, svobodném a kulturním městě, které obchodovalo s celým světem. Zezadu se na Novgorod tlačili Švédové, zboku Němci. S Tatary - Mongoly nebylo možné válčit.... Jak dohonit nepřítele, za nímž bylo třeba jet celé měsíce a roky přes města a stepi? Kde nalézt tohoto nepřítele, když je rozptýlený po celém světě, když drží mnoho cizích metropolí a ve svém vojsku má Turky, Gruzínce, Němce, Francouze a Iránce. Alexandr proto s Mongoly vyjednával, s Němci bojoval.

Utkal se s nimi na Čudském jezeře, blízko vesnice Michajlovskoje a nedaleko Novgorodu a Pskova. K bitvě došlo v dubnu, na ledu. Led se pak zbarvil krví. Němci bojovali v klínovém šiku: utvořili trojúhelník z rytířů, uprostřed postupovala pěchota. Na každé rytířovo kopí připadalo 15 pěšáků. A rytíř sám byl téměř nezranitelný. Bylo možné ho srazit, ale ne zabít, protože byl celý zakovaný v železe. Ruské vojsko vypadalo nevzhledně a oblečeno bylo nuzně. V jeho středu stály sáně, za saněmi byli rybáři s háky. Saně pak odvážely padlé. Dlouhé píky a háky byli zbraněmi proti rytířům, stahovali je s koně. Zůstalo jen málo stop po velké bitvě: našel se Havraní kámen, u něhož probíhala bitva, našly se drátěné košile. Zachovaly se zápisy v německých letopisech a něco málo ruských zápisů.

Před bitvou posiloval Alexandr Něvský své vojsko slovy: Boží pomoc není v síle, ale v pravdě. V ruské historii se později opakovala stejná situace - osud cizinců, kteří se probíjejí do ruské země a osud ruského lidu, který svou zem brání.

Eva Latifová