Kategorie: Postřehy a úvahy

Myšlenky kardinála Špidlíka

Tuhle jsem ve společnosti vyslechl debatu na téma „zázrak „.....Uprostřed těch zmatených řečí jsem si vzpomněl na svatého Pavla, jak bylo těžké vysvětlovat na tržišti v Korintě nebo v athénskén aeropágu, co je to víra v Ježíše Krista. Vyslechli ho, ale nepřesvědčil je.

Myšlenky kardinála Špidlíka

/zapsáno pouze poslechem Radia Vatican, tedy zkráceně a neúplně /

radio Vatican, pátek 4.1.2008


1.o víře :
V dnešní společnosti se považuje za nevhodné začít mluvit o víře. Voltaire tvrdil, že stačí jeden filosof, aby zničil víru lidí. Kdo dnes čte Voltaira? A kdo vůbec zná jeho jméno?

Tuhle jsem ve společnosti vyslechl debatu na téma „zázrak „.....Uprostřed těch zmatených řečí jsem si vzpomněl na svatého Pavla, jak bylo těžké vysvětlovat na tržišti v Korintě nebo v athénském aeropágu, co je to víra v Ježíše Krista. Vyslechli ho, ale nepřesvědčil je.
Vzpomněl jsem si také na jednoho krajana, kněze, který byl v Německu pověřen vyučovat náboženství v jedné škole. Učila ho tam laická učitelka. Ta se proti novému knězi ohradila a své výhrady napsala a poslala biskupovi, který kněze do školy poslal. Uváděla, že nestačí jen mít víru, že je nutné ovládat dokonale jazyk, znát mentalitu dětí,že náboženství se nedá učit bez psychologie. Biskup dopis přečetl, pokýval hlavou, uznal, že důvody jsou vážné, ale své rozhodnutí nezměnil. Víra je totiž vždycky zázrak. Jak vysvětlit, že divoký Allaret, když zničil Řím, poručil svým vojákům, aby vrátili to, co ukradli ve třech římských basilikách, z úcty k apoštolům?
Víra má v každé době své formy, ty se časem změní a skončí v muzeu nebo ve folkloru - víra však znovu vstane z popela a žije dál.


2.obrazy :
V nejstarších dobách byl Kristus zpodobován jako Kristos Pantokratos - na císařském trůně, s odznaky své moci.V době renesance jako urostlý , krásný mladý muž. Myslím, že pro dnešní dobu se nejlépe hodí jako vyobrazení Krista Pražské Jezulátko. Je malé, bezmocné, ale všechno má před sebou...
Obraz, před kterým se nikdo nemodlí, je jako zazděné okno. Žijeme v době obrazů, ale málo lidí je umí číst. Obrazy v kostele byly textem pro ty, kdo neumějí číst. Mají učit víru a zpřítomnit toho, kdo je zobrazen. Poutě k milostným obrazům jsou posvěceny silou modliteb, protože každá modlitba posvěcuje.

 

Myšlenky kardinála Špidlíka na RV- rok 2006 

Čas

Pohanská náboženství vnímala čas jak nemilosrdného vládce, kterému je všechno podřízeno.
Jaký je rozdíl mezi křesťanským a pohanským pojetím času: Člověk přijde do rozhlasu, dostane 15 minut, neví, o čem má mluvit, je to na něm, ale musí se vejít do těch 15 cti minut.

Proti tomu biblické pojetí času:

Člověk přijde do rozhlasu, řeknou mu, že má mluvit o něčem důležitém, on se ptá, kolik mu na to dají času, odpověď zní : Kolik budeš potřebovat.

Máme se tedy ptát : Jaký úkol mám v životě ještě splnit ?

Démoni

Exorcista z Francie na otázku, kteří lidé se nejspíše dostanou do moci dábla řekl :"Ti, kteří vyhledávají prostřednictvím karet, astrologie apod. to, co Bůh učinil skrytým. Protože všechno magické konání vyžaduje více či méně skrytou pomoc démonů."

Děti

Ve všech kulturách byli sirotci považováni za nejubožejší ze všech lidí, bez ohledu na to, v jakém prostředí vyrostli a jak byli hmotně zajištění.
Dnešní společnost umožňuje vyrábět takové sirotky.Děti z rozvedených manželství jsou uměle vyrobení sirotci a následky si ponesou celý život.Dnes se naříká nad tím, jak je život složitý, státy se radí,jak společně čelit tomu a onomu, ale zapomíná se, že na začátku všeho stojí rodina a tu je třeba chránit.Píše se o mateřské lásce, která je schopna velkých obětí. Tuhle dostala vyznamenání matka, která skočila do vody pro své dítě.Ale někdy je větší hrdinství vydržet celý život v manželství než jedenkrát skočit do vody.Každé dítě má právo na svou rodinu, jinak poneseme následky všichni.

Dědičný hřích

Lidstvo ztratilo boží přátelství."Čím to je, že můj život nebyl ani zdaleka tím, jak jsem si ho představoval ?"
Svatý Ignác z Loyoly se radoval z odporu, protože tušil vítězství.Místo nářku- výzva k boji proti zlu a jeho následkům.Vysvobodit lidi i sebe z moci zla je celoživotní boj.Myšlenky kardinála Špidlíka na RV- rok 2006

Chrám

Chrám je místem jednoty církve. Má tvar lodi, která spěchá ke svému cíli. Oltář je vyvýšený, kněz k němu vystupuje jako ke Kristu, který je v nebi. Je to zázračné místo, které spojuje lidi modlitbou a svým působením v jedinou bytost.Znesvěcení chrámu je svatokrádež.

Každý chrám má svého patrona, máme ho uctívat a znát jeho příběh.O Svatovítskou katedrálu se politici hádají, komu patří, ale neznají příběhy světců, nevědí, že Václava zabil vlastní bratr.

Roma má jméno po bratrovrahovi- Romulus zabil Réma. Ale česká koruna se nejmenue po Boleslavovi, je Svatováclavská. My Češi jsme nedali za pravdu vítězi, tj. Boleslavovi, naším ochráncem se stal zavražděný Václav.

Chrámy se stavěly vždy na vyvýšených místech, byly dominantou města. V dnešních městech je převyšují banky a domy zábavy, tady zvítězil Boleslav.

 

zpracovala: Eva Latifová  

Komentáře rss

Jméno
Předmět
Kontrola  img
Text
b i img code   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Strana:  1

nebyly přidány žádné komentáře