Menu

Karel IV. a jeho zbožnost

Poslední číslo Týdne vyšlo s provokativním názvem k chystaným oslavám narození Karla IV: byl to prý Francouz, despota a proutník. Text uvnitř už provokativní není, ale přesto v něm něco důležitého a zásadního k pochopení královy osobnosti chybí. Nebudu opakovat známé události z králova dětství, jeho výchova začala v Paříži, kam ho otec, Jan Lucemburský, odvezl. V Paříži získal Karel hluboké katolické cítění, které je vlastní románským národům.Ti lnou k církvi a papežskému stolci jako k instituci těsně spojenou s jejich národním životem. Karel toto žhavé katolické ovzduší do sebe nasál v útlém věku. V 15 cti letech opustil Paříž , kolébku evropské vzdělanosti, odnášel si odtud vážný životní názor a představu o povinnostech vladaře...

Nebudu opakovat známé události z králova dětství, jeho výchova začala v Paříži, kam ho otec, Jan Lucemburský, odvezl.

V Paříži získal Karel hluboké katolické cítění, které je vlastní románským národům.Ti lnou k církvi a papežskému stolci jako k instituci těsně spojenou s jejich národním životem. Karel toto žhavé katolické ovzduší do sebe nasál v útlém věku. V 15 cti letech opustil Paříž, kolébku evropské vzdělanosti, odnášel si odtud vážný životní názor a představu o povinnostech vladaře.
Po krátkém pobytu v Lucembursku se odebral do Itálie, kde mu otec svěřil správu svých území. V Pavii jej jeho náboženská horlivost zachránila před úkladnou vraždou. Popsal tu příhodu ve svém životopise Vita Caroli.
Roku 1333 přichází Karel jako markrabě do českých zemí. Nalezl je ve smutném stavu. Všechny hrady a zámky byly v rukou šlechty, která vedla mezi sebou války. Karel se musel ubytovat v měštanském domě, naučit se česky a začít s obnovou pražského hradu a celé země. Nejdříve však zamířil do Zbraslavi ke hrobu své matky, Elišky Přemyslovny. Přestavbu pražského hradu svěřil francouzskému mistru a ten provedl stavbu podle pařížského Louvru.

Mezitím se stal papežem Karlův pařížský vychovatel Petr Roger jako Kliment VI a Karel se k němu obrátil s první velko u prosbou - zřídit v Praze arcibiskupství. 21.11.1344 bylo ve staré svatovítské bazilice Arnoštovi z Pardubic předáno arcibiskupské pallium. Současně byl položen základní kámen ke katedrále sv. Víta a stavba svěřena Matyáši z Arrasu, kterého si Karel přiezl z Avignonu.V Rense nad Rýnem byl 11.7.1346 zvolen Karel římským králem pěti ze sedmi hlasů.

Hned po této události spěchali Jan Lcemburský i Karel s pěti sty českých rytířů na pomoc fr. Králi Filipu VI. Byl to začátek 100-leté války s Anglií. Angličané ustoupili od Paříže k severu a u Kresčaku zaujali postavení. Tam došlo 26.8.1346 k památné bitvě. Když český král, tehdy už úplně slepý, slyšel, že bitva bere nepříznivý obrat, žádal, aby ho zavedli tam, kde bojuje jeho syn. Tehdy také pronesl onu známou větu:"Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!"
Bylo to velké vítězství anglické pěchoty nad franc. Jízdou. Tři supí péra z přilby Jana Lucemburského dal Eduard III svému synovi a od té doby je mají ve znaku angličtí korunní princové.
Dva čeští králové padli na den sv. Rufa, ale z příčin zcela odlišných: Přemysl Otakar II hájil celistvost českého státu, Jan Lucemburský chtěl v šlechetné horlivosti zachránit svému příteli bitvu, již prohranou.

Když se Karel ve fr. klášteře uzdravil ze svých zranění, vrátil se do Prahy a 2.9.1347 se dal korunovat na českého krále. Protože Jan Lucemburský zastavil a prodal královskou korunu, nechal Karel zhotovit novou. Je zdobena 91 drahokamy a perlami. Ve zlatém křížku je uložen trn z Kristovy koruny. Karel nařídil, aby byla vždy na hlavě sv. Václava.

O Karlu IV. coby vynikajícím českém králi a císaři by se dalo psát a mluvit dlouho. Doba jeho vlády byla nejštastnějším obdobím naší země. Jsou to fakta všem dobře známá a netřeba je opakovat. Co je však nutné doplnit je ta stránka Karlovy osobnosti, kterou autoři textu v Týdnu zcela a záměrně vynechali, protože ji považovali za něco nedůležitého, za jakýsi folklor patřící k tehdejší době.

Císař Karel však byl opravdu do hloubi duše zbožný a svými činy to dával jasně najevo. Bez konce by byl výčet všech kostelů a klášterů , které postavil a založil. S velkou horlivostí sbíral ostatky světců neboli relikvie a posvátné předměty vůbec. U sv. Víta a na Karlštejně shromáždil několik tisíc relikvií. Cítil se štasten uprostřed těchto pokladů, což je dnešnímu člověku těžko pochopitelné. Cítil se povznesen do společnosti lidí hluboce zbožných a ctnostných, jakých na zemi nikdy není mnoho. Když se dal r. 1365 v Arles korunovat na krále burgundského, dočetl se, že Zikmund, jeden z králů té země, byl roku 524 umučen pro víru a je prohlášen za světce. Karel hledal jeho tělo a našel ho v klášteře sv. Mořice na území dnešního Švýcarska. Pokáral opata, že ani neví, jaký poklad se skrývá v jeho klášteře, vyzvedl tělo světcovo, uložil ho u sv. Víta a král Zikmund byl zařazen mezi patrony české země. Po něm také pojmenoval mladšího syna.

Celkem bylo u sv. Víta 13 rakví s těly světců ze zlata a stříbra, 25 relikviářů v podobě zlatých herm,sošek, křížů,rukou,monstrancí...Vše bylo vrcholným klenotnickým dílem. Císař také vymohl na papeži, aby úctě svatých ostatků byl věnován pátek po 1.neděli po Velikonocích a aby poutníci tento den dostali odpustky.
Velkou úctu měl Karel také k tělům svých královských předchůdců. Roku 1373 dal jejich ostatky přenést do svatov. Chrámu, do hrobek, které Petr Parléř vytesal z opuky a ozdobil sochami - jejich portréty.
Císař měl otevřené oči i k nedostatkům tehdejší církve a spolu s arcibiskupem Arnoštem založil opravné hnutí k nápravě zlořádů, které se v církvi zahnízdily. Arnošt vydal tzv. Statuta a přestupky tvrdě trestal. Karel lV také pozval do Prahy kazatele Konráda Waldhausera, kterým začala řada kritiků církve.

Poté, co diplomacií a značnými dary donutil německé kurfiřty, aby si zvolili za krále teprve 15 ctiletého syna Václava, cítil, že jeho dílo je dokončeno a on může s uspokojením hledět na výsledky dloholeté práce. Roku 1370 dal silně pozlatit věže svého paláce, takže zářily jako slunce a hlásaly poutníkům,že dorazili k císařské rezidenci, do města učeného a zbožného, plného nádherných chrámů a svatých ostatků. Královým úkolem bylo povznést Čechy na první zemi střední a východní Evropy, což se mu plně zdařilo. Národ žil za jeho vlády ve slávě, bohatství a blahobytu. Záleželo jen na jeho nástupcích a na národu samém, jak dlouho si toto prvenství podrží.

- Eva Latifová - 

Autor: Admin Vydáno: 3.5. 2016 22:04 Přečteno: 3626x Hodnocení: 75% (hodnoceno 4x)

Hodnotit článek: 0%10%20%30%40%50%60%70%80%90%100%

Copyright © 2008 | Design © [w]