Kategorie: O životech světců

Svatí věrozvěsti Cyril a Metoděj

Svatí věrozvěsti Cyril a Metoděj V roce velkého výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu se chystá mnoho kulturních akcí. Patří mezi ně i nový historický film režiséra Nikolaeva s názvem „Cyril a Metoděj – apoštolové Slovanů „.Bude uveden v polovině tohoto roku. O době velké Moravy a působení obou bratrů se učí v předmětech český jazyk a literatura i v dějepise. Je ještě něco, co by všichni nevěděli ? Pro jistotu krátké připomenutí.

Svatí věrozvěsti Cyril a Metoděj

V roce velkého výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu se chystá mnoho kulturních akcí. Patří mezi ně i nový historický film režiséra Nikolaeva s názvem „Cyril a Metoděj - apoštolové Slovanů „.Bude uveden v polovině tohoto roku.

O době velké Moravy a působení obou bratrů se učí v předmětech český jazyk a literatura i v dějepise. Je ještě něco, co by všichni nevěděli ? Pro jistotu krátké připomenutí.

Když se kníže Rostislav, který byl pravoslavnou církví prohlášen za svatého,ujal v roce 846 vlády po prvním velkomoravském knížeti Mojmírovi,byla země, zahrnující moravské a slovenské kmeny, již sjednocena.Na západě sousedila s kmeny českými, které se později staly její součástí. Na severu a na východě se Velká Morava stýkala s kmeny polskými a ruskými, na jihovýchodě s carstvím bulharským.Na jihu tvořil přirozenou hranici i obranu Dunaj.Odtud, přes Panonii přicházeli na Velkou Moravu učitelé křestanské víry. Z rukou těchto duchovních přijal křestanství i kníže Rostislav.Tito misionáři nemohli však stačit na tak velkou úlohu.Byla jich hrstka, přicházeli z různých oblastí, mluvili různými jazyky, nedokázali se se slovanským obyvatelstvem domluvit.Kníže Rostislav pochopil, že lidské srdce nedokáže přijmout Kristovo učení, bude -li hlásáno řečí nesrozumitelnou a lidem nemilou.Dospěl k závěru,že radostná zvěst může být účinná jenom tehdy, bude -li hlásána jazykem lidu srozumitelným.

Poslal tedy žádost do Říma papeži, nedočkal se však žádné odpovědi.A tehdy obrátil svou pozornost k jinému, stejně významnému centru křestanství, k Cařihradu neboli Konstantinopoli.O církvi na východě se Moravané dozvídali jen to njlepší.Vyzařoval z ní laskavý a nenásilný duch prvotního křestanství spolu s velkou vzdělaností a kulturním bohatstvím.Kníže se tedy poradil se svými velmoži a poslal je k byzantskému císaři Michaelovi III. S prosbou, ve které se mimo jiné píše :"Přišlo k nám mnoho učitelů- křestanů.z Vlach, Řecka i Němec, učíce nás rozličně. Jenže my Slované jsme lid prostý a nemáme nikoho, kdo by nás učil pravdě a řádně poučil.....od vás na všechny strany dobrý zákon vychází."

Císař Michael svolal veleradu a spolu s patriarchou Fotiem se rozhodli pověřit touto misí dva nejvýznamnější hlasatele evangelia, proslulého učence a filosofa Konstantina,a jeho staršího bratra Metoděje.

Z pověstí víme, že v té době už se oba bratři uchýlili do kláštera, unaveni svými cestami k pohanským národům a bojem s obrazoborectvím.Když Foitos navštívil Konstantina v klášteře a předložil mu rozhodnutí, ptal se Konstantin, mají- li Moravané písmo.Protože jen vlastní písmo může lid povznést a uvést do skupiny vzdělaných národů.Po zamítavé odpovědi Konstantin zesmtněl a tehdy prý Foitos pronesl onu větu, kerá se v jiných souvislostech užívá dodnes : A kdo jiný by to mohl vykonat, když ne ty ?

S radostí tedy přijali oba bratři tento úkol a Konstantin se pustil do díla, keré nemá v historii obdoby :než odešel na Velkou Moravu, vytvořil písmo a slovanskou řeč, za její základ použil makedonské nářečí z okolí města Soluně, kde oba bratři vyrůstali a které dobře znali.Do tohoto jazyka a tímto písmem začal psát překlad Písma svatého, od Janova Evangelia slovy :Iskoni bylo slovo a slovo bylo ot Boga a Bog byl slovo.

Ještě dnes můžme bez potíží rozumět.

Podle pověsti byli oba bratři překvapeni , jak prostě žili Moravané ve srovnání s bohatou Byzantskou říší. Velkou Moravu přijali jako svůj druhý domov a zamilovali si její lid.Kníže Rostislav jejich činnost horlivě podporoval. A tak naučili všechny své žáky celému církevnímu řádu, překládali písmo a zakládali kostely.Moravané pak přilnuli k této nové,ale srozumitelné řeči,ke krásným textům a překrásným písním.

S úspěchy Byzantinců na Velké Moravě nebyli však spokojeni latinští duchovní,kteří uznávali pouze 3jazyky, ve kterých má být chválen Bůh a předáváno veškeré lidské vědění.Na obranu staroslověnštiny vystoupil neohroženě svatý Cyril ve slavné benátské disputaci, když se vracel s Metodějem do Cařiradu po splnění první části jejich poslání.

Oba svatí učitelé odcházeli z Moravy po 40-ti měsících neúnavné práce. Přeložili hlavní části Písma svatého, vybrané části Starého zákona, starozákonní texty, modlitby , písně a celou Knihu žalmů.Knížeti Rostislavovi věnovali sbírku církevních i světských zákonů. Těmito spisy a jejich překlady předběhli Slované o celá staletí jiné evropské národy.

Podařilo se jim získat pro Rostislavovu myšlenku také jižního souseda,knížete Kocela. Ten si slovanské knihy tak zamiloval, že je sám začal šířit.Rostislavova myšlenka našla stoupence i v bulharském carovi Michalu Borisovi, který pak ochotně přijal moravské žáky, když byli z Moravy vyhnáni.

Svatý Cyril však zemřel v Římě 14. února 869, na cestě do Cařihradu.Před smrtí prosil Metoděje, aby se na Moravu vrátil a dokončil započaté dílo. Metoděj pak přijal v Římě biskupské svěcení, získal schválení slovanského bohoslužebného jazyka a dosáhl i vytvoření samostatné moravsko-panonské diecéze.

Ani oba bratři, ani kníže Rostislav, jejich přítel a ochránce, netušili,když se loučili , jaké utrpení je čeká a že se již na tomto světě nesetkají.Metoděj byl při svém návratu na Moravu v Řezně zajat, souzen a uvržen do potupného vězení, byl po 3roky držen v jakési dřevěné kleci jako zvíře. Teprve na prosby Moravanů zasáhl papež a Metoděj se mohl vrátit na Moravu a pokračovat ve svém díle. Ještě horší osud čekal na knížete Rostislava.Svatopluk, jeho synovec,chtěl vládnout nad celou říší, spojil se s Němci, lstí a zradou se zmocnil Rostislava a svázaného ho Němcům vydal. Ti ho za přítomnosti krále Ludvíka soudili a odsoudili k smrti,z královy „milosti" mu však byly nejprve vypáleny oči.Kníže zemřel ve vězení, není známo kdy a kde.Svatopluk neměl rád ani Metoděje, protože mu vytýkal jeho nemravný život a protože pouhá přítomnost svatého muže byla pro něho živou výčitkou.Proto svou zradu dovršil tím, že nesplnil ani poslední přání umírajícího, aby chránil slovanskou církev a uznal Gorazda za nástupce obou bratří.

Metoděj zemřel 6.dubna 885 a ihned po jeho smrti byli uvězněni a týráni všichni ctihodní otcové a učitelé, za krutých mrazů a polonahé je pak vyhnali k Dunaji. 200 klerikú, žáků svatých věrozvěstů, bylo pak prodáno do otroctví.Všichni vyhnaní kněží se zachránili přízní bulharského vládce a v této zemi pak slovanská bohoslužba dále vzkvétala. V přemyslovském státě žila ještě asi 2 století než byla i odtud násilně vytlačena.

Po listopadové revoluci 1989 byla v tv zprávách několikrát reportáž o tom, jak u Velehradu objevili Metodějův hrob. Nadšení veliké, ale bohužel marná naděje. Hledali ho stále, bez úspěchu.Musíme se spokojit s tím, že úcta a láska k oběma bratrům přežila staletí, i když neznáme jeho hrob.Ukazuje se , že i náš národ dovede být věrný a vděčný.

Eva Latifová 

Komentáře rss


Strana:  1

nebyly přidány žádné komentáře