Kategorie: Postřehy a úvahy

Ve Francie je křesťanství určeno k eutanázii

5.8.2016 Alexandr Artamonov : Ve Francie je křesťanství určeno k eutanázii Kostel sv.Rity, ochránkyně zvířat, v historické části Paříže. Časné ráno. Nevelký středověký historický kostel je zpola zaplněný- z větší části starými lidmi. Kněz středního věku právě pozdvihuje nad hlavu pohár. Přítomní si klekají.....A v tomto okamžiku za dupání těžkých bot, všichni v černém, vtrhnou do kostela francouzští "omonovci". Stojí před oltářem a čtou výnos místního prefekta o okamžitém uzavření kostela. Ukáže se, že toto území už je prodané a určeno k stavbě. Na místě historické památky bude parkoviště. Kostel je posouzen jako "nepředstavující kulturní hodnotu a je doporučen ke zbourání pro svůj špatný stav". Kněz mlčky poslouchá, pak roztáhne ruce, lehá si před oltář, snaží se ochránit místo nekrvavé oběti. Policajti ho vytáhnou z kostela. Křik, rvačka, emoce.....

5.8.2016 Alexandr Artamonov : Ve Francie je křesťanství určeno k eutanázii

Kostel sv.Rity, ochránkyně zvířat, v historické části Paříže. Časné ráno. Nevelký středověký historický kostel je zpola zaplněný - z větší části starými lidmi. Kněz středního věku právě pozdvihuje nad hlavu pohár. Přítomní si klekají.....A v tomto okamžiku za dupání těžkých bot, všichni v černém, vtrhnou do kostela francouzští "omonovci". Stojí před oltářem a čtou výnos místního prefekta o okamžitém uzavření kostela. Ukáže se, že toto území už je prodané a určeno k stavbě. Na místě historické památky bude parkoviště. Kostel je posouzen jako "nepředstavující kulturní hodnotu a je doporučen ke zbourání pro svůj špatný stav". Kněz mlčky poslouchá, pak roztáhne ruce, lehá si před oltář, snaží se ochránit místo nekrvavé oběti. Policajti ho vytáhnou z kostela. Křik, rvačka, emoce.....

Pátá fr. republika nepotřebuje staré Francouze s jejich směšnými tradicemi.

Začala epocha LGTB, unisexu, smíšení kultur, v takové době zůstat původním Evropanem není lehké, není to v modě a někdy je to i nebezpečné. Mnozí lidé obzvlášť hlasitě deklarují, že nejsou křesťané, aby se vyhnuli pronásledování od tzv. „nových občanů", imigrantů první nebo druhé generace, kteří sem přišli z bývalých kolonií fr. Impéria, z velké dálky. Někteří Francouzi dokonce dávají svým dětem čistě muslimská jména v naději, že je to nějak ochrání před pronásledováním.

V tom je právě hlavní problém, že totiž nově příchozí jsou tradičně muslimové. V naprosté většině neznají spisovou arabštinu, neznají ani modlitby, nečetli Korán. Ale z jejich pohledu je křestanství vírou těch, kdo prohráli. V arabských předměstích jsou velmi silné revanšistické nálady : dříve jste nás využívali a teď jsme přišli do vaší země a zůstanem tu navždy!

Taková vyjádření znějí už dávno a hlasitě, tím hlasitěji proto, že místnímu starofrancouzskému obyvatelstvu je přísně zakázáno bránit se a cokoliv odpovídat novým kočovníkům. Lidem je přikázáno trpět. Ale ještě navíc už posledních 20 let, prý ve jménu sociálního klidu, vedou vlády aktivní proticírkevní propagandu, která dnes, bohužel, došla do své konečné fáze. Před 15 cti lety vydala Francie nařízení, podle kterého nesmí být v žádné škole včetně univerzit, žádné zobrazení Krista ,ani kříž. Zdůrazňuji, že toto se děje v zemi, kde křest. symbolika je přítomna doslova na každé pídi země, všechna města zaplněna kamennými kříži a sochami svatých.

Ještě hůře: aby se vyhovělo islamistům, zakázali lidem nosit na krku křížek. Logika je v tom prostá : republika musí vytvořit rovné podmínky pro všechny - muže,ženy, homosexuály, chudé, černé, žluté, křestany i muslimy.....

Je jasné, že tradiční kultura je nejen pronásledovaná, že se proti ní aktivně bojuje. Nástup vítězného islámu je ve Francii přímo spojen se záhubou církve a s ateismem. Když ve městě Nantes postavili největší mešitu v Evropě, na prostest vyšla jen malá hrstka obyvatel. Zato když chtěli pozabíjet všechny králíky, kt. se rozmnožili na místním letišti, přišla na manifestaci proti zabíjení polovina města. A přijdeme -li na posvátná místa Francie, vidíme, že na rozdíl od Řecka, Itálie, Polska, Ruska, Španělska a Portugalska, svatí tu nikoho nezajímají, prostě na ně zapomněli. Autor tohoto článku sám viděl, že o Velikonocích, na místě, kde 20 let žila svatá Marie Magdalena a je pochována v městečku Saint Maximan, nebyli žádní poutníci. Lidé do kostelů nechodí, cestu do chrámů zapomněli, podobně jako sovětští ateisté z počátku 20. století. Francouzi ve své většině jsou k víře lhostejní.

A tak je tu z jedné strany duchovní vakuum a z druhé - válečnický a po zuby ozbrojený islamismus. Taková je současná Francie. Ministři, kteří snaživě předávají svou zemi migrantům a kostely přeměňují na parkoviště, to nejsou cizinci, přišlí odjinud, ale skuteční Francouzi.

Ve skutečnosti rušení kostelů není ve Francii nové. Klasický scénář spočívá v označení kostela za zchátralý objekt, který je nutno zbořit. Když to není možné, najde se jiný důvod, nějaká místní potřeba. Kostely se mění v restaurace, noční kluby atd. Obzvlášť chytré řešení našli místní vlády severních regionů: tady nezřídka prodávají kostely za symbolickou cenu místním muslimům, kteří je přemění v mešitu. Lhostejnost Francouzů je otřásající. Vzniká dojem, že většina fr. národa už dávno nemá v žilách krev, ale vodu.

Nedá se říci, že lhostejní jsou všichni. Nebylo by to spravedlivé, protože tradiční víra je živá mezi zemědělci, vojáky, dělníky. Ale ve Franci není politická síla, která by bránila církev. Tak zůstala Francie minim.40 let za současným Ruskem. Společnost nezná roli církve a je neodvratně ubíjena ve jménu sociálního experimentu- vytvořit „nového občana" země.

Pokusy připomenout slavnou minulost Francie jsou ostře zakazovány. Mluvit o národních hrdinech jako byla Jeanne d'Arc není dovoleno. Je to západ velké kultury. Ještě jsou tu lidé, kteří chodí do kostelů. Právě tato kategorie žije v apartheidu a je terčem nenávisti islamistů.

Ponížení národní hrdosti, rituální vraždy kněží, symbolizují v očích větřelců vítězství nad Francií. Určitě ještě přijde doba, kdy i Francouzi vstanou za svou církev. Ale v nejbližší době bude nejvěrohodnějším scénářem jejich budoucnosti název jednoho románu : „Mešita Notre Dame de Paris".

Komentáře rss


Strana:  1

nebyly přidány žádné komentáře