Kategorie: Postřehy a úvahy

15. únor roku 1611

Kdo nečetl útlou knihu Jaroslava Durycha s názvem Masopust,nedovede si pod tímto datem nic představit,kdo četl,ten nezapomene.Protestanti, doprovázeni všemožnou lůzou ,vtrhli do kostela Panny Marie Sněžné,několik mnichů františkánů se pokusilo vylézt až na střechu,marně.

Výsledkem řádění byl zničený kostel,ale hlavně mrtvá a hrůzně zohavená těla mnichů a hostie znesvěcené a rozházené všude po podlaze.Ti, co tohle udělali,ani snad nebyli lidé.Když tyto mučedníky papež Benedikt XVI blahořečil,při slavnostní ceremonii v katedrále visel nový obraz,malíř přesně vystihl ony strašné chvíle:Bratři františkáni,každý byl z jiné země, obklopili svého představeného, tisknou se k němu v hrůze jako děti k matce,někteří se dívají na něho se sepjatýma rukama, někteří se ohlížejí se strachem v očích,už asi vidí, jak útočníci prolomili hlavní dveře ,někteří pláčí. A on, jejich představený,stojí uprostřed nich s rukama vztaženýma k nebi,tam se také dívá,tam se obrací a prosí o pomoc.Nad ním však už krouží černí havrani,symboly smrti.
Když jsem se dívala na mši svatou z tohoto kostela,u příležitosti posvěcení nového Mariánského sloupu,marně jsem ten obraz hledala .Kamera putovala po celém kostele, ,podívala se i do postranních částí,ale ten nádherný obraz tam nebyl.Ale kostel sám jako by vydechoval dosud nestrávenou hrůzu a smutek.Kostel je úzký a vysoký,na nejvyšším místě,těsně pod skleněnou střechou, zlatý archanděl Michael jakoby sliboval, že už nikdy se nic takového nestane,nesmí se stát.

Eva Latifová,15.února 2026

Komentáře rss


Strana:  1

nebyly přidány žádné komentáře