Kategorie: Postřehy a úvahy

29. září 1938

Včera ve zprávách naše tv předvedla, jak se nemá mluvit o události tak tragické jako byl Mnichov a jeho následky. Nejdříve nám ukázala prázdné židle a stůl v paláci, kde se rozhodovalo o dalším osudu naší země. Potom zavolala moderátorka historikovi, aby událost krátce připomněl.

Včera ve zprávách naše tv předvedla, jak se nemá mluvit o události tak tragické jako byl Mnichov a jeho následky. Nejdříve nám ukázala prázdné židle a stůl v paláci, kde se rozhodlovalo o dalším osudu naší země. Potom zavolala moderátorka historikovi, aby událost krátce připomněl. Byl to ještě mladý člověk a celou dobu se usmíval, byl rád, že si tv na ně, historiky, vzpomněla. Událost popisoval věcně správně, ale nudně, ani ton jeho řeči neodpovídal vážnosti oné situace. Za ním se na obrazovce v malém okénku míhaly dokumentární záběry oněch dní, ale bez komentáře, takový pel-mel, přitom samotné tyto záběry by byly působivější než celý projev. O mobilizaci řekl toto: "V otázce mobilizace tady byla připravenost."
Touto větou ohodnotil onu slavnou noc, o které píše básník Holan: Taková noc, noc z Illiady,v níž stromy jdou a kráčí hory... A v závěru básně: zrak za zrakem pln odhodlání, taková noc jen jednou vane a její van jen slabé sklání.

Neřekl nic o tom, jak naši muži tehdy byli odhodláni bránit vlast za každou cenu, neřekl, že všichni měli připravené zavazadlo a na své místo se dostavili v rekordním čase 24 hodin. Od rodičů vím, že ten den četli v rádiu právě napsanou Halasovu báseň a lidé poslouchali a plakali:

Zvoní, zvoní zrady zvon, zrady zvon.
Čí ruce ho rozhoupaly?
Francie sladká, hrdý Albion
a my jsme je milovali.

Lidé byli pyšní na naše pevnosti na hranicích,všichni věděli, že jsou dokonalé a nedobytné. A Halas také v básni popsal, jak bylo vojákům, když je místo obrany vlasti poslali domů:

Je noc a v krytech zákopů
tep krve země zní.
Za tebe světe,za tu Evropu,
stydí se voják poslední.

Od rodičů také vím,jak lidé poslouchali poslední Benešův projev k národu, zakončil ho slovy: "Nebojte se, já mám plán." A lidé trpce dodávali: "A čeká na mě éroplán."

Tohle měl někdo říct a se slzami v očích, byl to den tragických rozhodnutí, který nás poznamenal navždy.

- Eva Latifová -

Komentáře rss


Strana:  1

nebyly přidány žádné komentáře