Kategorie: Postřehy a úvahy

Valentin Rasputin:Žij a nezapomínej!

Novela vyšla kdysi dávno v nakladatelství Odeon ,malá brožovaná knížka.Ztratila jsem ji,když jsem se stěhovala ze školy .Nelze na ten příběh zapomenout,posuďte sami.

Je poslední rok války,v malé vesničce na břehu Angary zůstaly jenonm ženy a děti a jeden stařec.Válka zasáhla v Rusku každého,každou rodinu a tady,na Sibiři,obzvlášť krutě.Muži nejsou,ale plán těžby je nutné splnit:ženy,navlečené do všeho šatstva, které mají,po pás ve sněhu ve dvojicích řežou staleté obrovské smrky,z okresního sovětu jim jako zásoby na zimu poslali místo pšenice omylem pytle hrachu,takže je živí jenom malá zahrádka za domem,kde pěstují brambory.A žijí jako jedna rodina,znají všechna svá trápení,pomáhají si navzájem, jenom tak přežily válku. 

Hlavní hrdinka novely ,Nasťa ,je jedna nich,také její muž je ve válce,žije s jeho rodiči,kteří ji nemají rádi,protože jim nedala vnoučata.A to je také Nastina velká bolest :proč?Proč všechny její kamarádky mají děti a ona žádné?Když vidí, jak nejlepší kamarádka rozděluje mezi své děti brambory podle věku,největší nejstaršímu,ty malé maličkým a ony pláčou,mají hlad a matka jim vysvětluje, že ten největší musí dostat nejvíc, protože jí pomáhá, Nasťa jim tajně nosí vajíčka, aby rodiče nevěděli. A okresní sovět ty ubohé ženy nešetří:do školy jsou svolané všechny a tam těm udřeným ženským vysvětlují, že vlast od nich potřebuje také pomoc finanční.Každá se musí upsat,kolik peněz je schopná přinést vlasti za oběť.Nasťa vymýšlí, co by mohla prodat: svou nejlepší halenku?Potom si vzpomene, že její muž měl loveckou pušku a kam ji schoval,než odešel na frontu.Nadzvedne dlaždici,ale skrýš je prázdná.A v následujících dnech zjistí, že někdo byl v jejich lázni a tam ho také přistihne,svého muže.

Andrej už byl několikrát raněný, ležel znovu v nemocnici a pevně věřil,že tentokrát ho pošlou rovnou domů.Místo toho dostává rozkaz nastoupit k nové jednotce a zpátky na frontu.Jeho zklamání je tak velké,že ho nedokázal překonat.Nemocnice je v Irkutsku a on ví, že blízko je řeka Angara a jeho vesnice.A místo na nádraží zamíří ven z města a zmizí v tajze.A nohy ho neomylně vedou správným směrem,domů.Přespává v loveckých chatkách,poslouchá ,jak vyjí vlci a odpovídá jim.Už pochopil, že lidská společnost ho zpátky nepřijme,proto vyje s vlky,jsou mu bližší než lidé......

A ubohá,bezelstná Nasta cítí, jak ztrácí půdu pod nohama.Vesnice jí byla oporou a rodinou,neměla žádná tajemství,spoléhala se na ni .A najednou je z této krásné pospolitosti vytržena,ne vlastní vinou,rozhodnutím osudu,proti kterému nic nezmůže.Protože odvěký zákon jí říká, že nemůže nikdy zradit vlastního muže.

A do vesnice se vrátil první propuštěný voják .Všechny ženy ho objímají a vítají, jako by se vrátil všem.U slavnostního stolu sedí celá vesnice a společně se radují, některé ženy pláčou,ty,které už vědí, že se nedočkají, ale všechny jsou spolu a jsou štastné,už vědí, že konec války je blízko.Jenom Nasťa sedí mezi nimi a ví, že už k nim nepatří.

Andrej nebyl dobrým manželem. Také on Nastě vyčítal, že nemají děti,býval na ni hrubý a nezměnil se ani v této situaci. Oběť,kterou mu Nasťa přinesla,když mu nosila tajně jídlo, považoval za samozřejmost.A to nejhorší ji teprve čekalo. Nasťa zjistila, že čeká dítě! To vytoužené dítě,které si tak přála,se objevilo právě nyní a chtělo žít.Nasta se nyní stranila všech ,protože brzy už se její stav nedal utajit.A všichni čekali vysvětlení, ale ona mlčela.Teprve když začala vojenská policie prohledávat dům a vyslýchat Andrejovy rodiče a Nasťu, bylo rázem všechno jasné.Dezerce je v době války těžký zločin a ona pmáhala dezertérovi. Ubohá Nasta je rozervaná mezi láskou k dítěti a věrností muži a ona nevidí jinou cestu.Když se na lodce uprostřed Angary chystá ukončit život sobě i osmiměsíčnímu nenarozenému dítěti,někdo na ni ze břehu volá:Nasťo,musí se žít a nezapomínat!Pro ni však už je pozdě.

V dnešní době může nám její jednání připadat hloupé:proč se nikomu nesvěřila?Mohla zachránit sebe i dítě! Vždyť Andrej byl už předem odsouený,sám to jistě věděl.Je zbytečné vymýšlet,jak jinak ten příběh mohl skončit.Je prostě smutný a nemohl skončit jinak. A ten volající na břehu měl pravdu:člověk musí žít dál se všemi hroznými vzpomínkami i se všemi chybami, které v životě udělal .Nezapomínat,ale žít!

 
Autor: icon Admin
Vydáno: 2.11. 2025 20:52
Přečteno: 13x
Hodnocení: neohodnoceno		Hodnotit článek:
 

Komentáře rss

přidat komentář >
Strana:  1

nebyly přidány žádné komentáře