Kategorie: Postřehy a úvahy

Saška a Kolja uprostřed války /V.Pristavkin:Na čele obra obláček zlatý/

Moji milí neznámí čtenáři,vydržíte ještě jeden smutný příběh?Je ještě smutnější než ten poslední, protože je to příběh dvou malých dětí,ubohých sirotků.

Saška a Kolja si na své rodiče nevzpomínají.Dostali od nich krásná carská jména,Alexandr a a Nikolaj,ale to je vše. Jsou dvojčata naprosto nerozeznatelná,takže jen tak z legrace se vydávají jeden za druhého,střídají se.Ale nejsou úplně stejní:Saška je ten chytřejsí,ten,kterývšechno promyslí a vymyslí.A Kolja je ten rychlejší,šikovnější.Je válka a děti v dětském domově mají hlad.Celé Rusko má hlad, ale tyhle ubohé děti trpí nejvíc.Stálá podvýživa způsobila, že ve svých 11cti letech jsou menší, než by měli být a nerostou jim druhé zuby.Spisovatel píše,že na jejich utrpení má podíl ředitel domova,který z přídělu jídla pro děti živí svoji rodinu a velkého psa.Píše také,že jeho jméno uvádí v plném znění,měl by být potrestán.Oba kluci mají jediný sen:dostat se nějak k zásobě chleba,aspoň jednou jedinkrát se pořádně najíst.Jejich příděl jídla na den představuje jeden tenký krajíček a polévka, která vypadá i chutná jako žlutá voda.Ve škole mívají takový hlad, že si představují,jaké by bylo zakousnout se do lavice.A tady bych chtěla trochu odbočit:I když jsou kluci věčně hladoví, znají už ve svém věku napaměť básně Lermontova a učí se o L.N.Tolstém.Podívejte se, prosím, do naší čítanky pro 6.ročník,nenajdete jediného slavného básníka,česká literatura jakoby žádného neměla,o učení nazpaměť ani nemluvě.
A vracím se k ubohým dvojčatům:jediným prostředkem, jak se aspoň trochu najíst ,byla krádež na trhu.Starší chlapci domova to uměli,těmhle malým se jen málokdy podařilo zmocnit se něčeho,dlouho si to schovávali a spravedlivě se dělili.
Když se již zdálo, že se budou muset prokopat do úschovny chleba,Saška už připravil plán,došlo v jejich životě k zásadnímu obratu:do domova přišel návrh,aby se děti,které chtějí,napsaly do seznamu ,budou odvezeny do nového domova na Kavkaze.Oba kluci znali slovo Kavkaz jen z krabičky cigaret,ale bylo jim řečeno,že je to úrodná země, je tam teplo, nebudou mít hlad.A to rozhodlo, oba se hned a bez váhání přihlásili.

Byl vypraven zvláštní vlak ,který měl odvézt 500dětí z různých dětských domovů ,aby se měly lépe než dosud.Saška a Kolja nedostali na 5denní cestu nic jiného než obvyklý krajíček chleba,ostatní děti byly vybaveny lépe,ale hlad měly všechny.Když před nimi vyvstaly vysoké,zasněžené hory Kavkazu ,o jakých píše Lermontov,zastavil strojvedoucí vlak uprostřed polí,kde se všechno zelenalo a řekl svému pomocníkovi:"Rusko nezchudne,když se ty děti jednou pořádně najedí .A my si zatím uděláme čaj." a děti ,překvapené tou nádherou,tou spoustou jídla,které se jim nabízelo,vrhly se do polí a rvaly a jedly všechno, co se dalo,protože zeleninu nikdy neviděly.Nacpaly si bříška a nabraly zásoby a právě když se vracely k vlaku,uviděli S+K krásnou ženu,stála u vagonu a kouřila a zvala je k sobě:Vlídně na ně promuvila,řekla jim, že se jmenuje Regina Petrovna a že dělá vychovatelku dívkám.Také jim řekla ,že má s sebou 2 malé kloučky, říkala jim caparti..Kluci stáli před ní jako omámení,z pusy jim ještě visela nať,vycpaní vším možným,takže když se jich ptala na jména,ze zvyku je řekli obráceně.Ale tím setkáním byli oba okouzleni, jednak krásou té ženy,ale hlavně tím, že s nimi mluvila úplně jinak než ostatní vychovatelé,ona s nimi mluvila přátelsky,jako rovný s rovným. Regina Patrovna byla dáma z velkého města,její manžel,pilot,zahynul hned na začátku války a ona zůstala sama s dvěma malými dětmi. Proto se přihlásila do tohoto transportu.

 

Dobrácký strojvedoucí však brzy poznal,že jeho nápad má neblahé následky:všechny děti onemocněly,vlak musel stále zastavovat, záchod nestačil,bolelo je bříško,měly horečku....v nejbližším městě se jim dostalo pomoci,do vlaku přišli lékaři,děti dostaly léky a byly rozděleny podle vážnosti nemoci. Saška na tom byl hůř,proto ho uložili do jiného vagonu,a tak se stalo, že jejich jediná bytost byla roztržena a Kolja se marně domáhal přístupu ke své druhé polovině.Vyřešil to tím, že se usadil pod vagonem, kde Saška ležel a klepáním mu dával na vědomí, že je blízko .Ti kluci byli opravdu jedinou bytostí,nikdy nebyli od sebe odděleni ani na chvíli.
Vedoucím celé akce pověřili v Moskvě člověka, který neměl s pedagogiku vůbec nic společného.Vybrali ho pro jeho poctivost a spolehlivost a ukázalo se, že právě tyto vlastnosti jsou nejdůležitější.S dětmi moc nemluvil a stále s sebou nosil a pevně tiskl aktovku se seznamem dětí a instrukcemi.Děti mu proto říkaly Aktovka. Konečně přijeli na konečnou stanici.Nádraží sice fungovalo, ale všechno kolem zničené bombardováním .Vedoucí je vedl kamsi mimo cestu, k bazénu,ze kterého stoupala pára a nepříjemný zápach a řekl jim, že by se měly trochu umýt. Děti začaly křičet, že je chce uvařit v jakési polívce a že tam rozhodně nevlezou.On se s nimi nehádal,svléknul se do trenýrek a skočil do bazénu.A děti viděly,že se mu tam líbí a pomalu měnily názor,za chvíli byly všechny v teplé vodě.Nevěděly,že ty rozvaliny kolem byly kdysi slavné sirné lázně. Bazény zůstaly a voda také.
A potom už se děti v průvodu vydaly do svého nového domova.Vesnice,kde měly žít, se jmenovala Berezova,ale žádné břízy tam nebyly.Šly ulicí podél bíle natřených domků,nepotkaly jediného člověka.I to bylo divné. Ubytovat se měly v prázdné budově školy .Regina Petrovna kvůli capartům se zabydlela ve školní kuchyni ,v koutě oddděleném závěsem.A hned druhý den přišla nabídka z místního družstva na práci pro pár starších chlapců.Saška a Kolja mezi ně nepatřili, ale Regina Petrovna jim to místo zařídila.A tam chlapci byli štastní,protože závod vyráběl zavařované ovoce, vyváželo se do ciziny.Všechno tam vonělo a kluci velice toužili mít pár takových sklenic,chtěli si udělat zásoby na horší časy.Ale jak s nimi projít přes vrátnici?Nešlo to. Saška však vymyslel geniální plán a Kolja ho uskutečnil.Byli teď majiteli tří velkých sklenic zavařeného ovoce a místo aby ho snědli,zakopali sklenice hluboko do země za školou,nevěřili,že dobré časy mohou trvat dlouho...

 

V závodě pracovali lidé z Ruska,právě takoví přistěhovalci jako děti.Každý z nich měl jiný důvod,proč sem přišel,ale většinou to bylo ze zoufalství.Takový byl příběh Děmjana:ve válce přišel o nohu,o rodinu,o rodný dům,zůstal na světě úplně sám. Doktorka v nemocnici poznala jeho duševní stav,tu prázdnotu,která mohla skončit jedině smrtí.To ona mu nabídla tuto možnost,řekla mu, že tam, na Kavkaze ,najde nový život a on jí uvěřil.Jezdil s vozíkem a koněm a vozil, co bylo třeba.Jedna žena nosila malým hladovým klukům do práce hustou polévku,jakou v životě neochutnali,měla je ráda a jenom ona jakýmsi instinktem poznala,kdo je z nich ten chytřejší.Jednou si vzala Sašku stranou a říkala mu divné věci :že všude kolem číhá nebezpečí, že jsou tam čerti,že se stane něco zlého......Saška o tom přemýšlel a došel k závěru, že by měli utéct .Kolja to považoval za nesmysl,ale Saška ,jako vždy, měl pravdu:Vedoucí Aktovka uspořádal oslavu,každý žák měl něco předvést,kluci recitovali Lermontova,oslavu ukončil výbuch a požár, později hořelo také stavení,kde bydlela Regina Petrovna.Ti,kdo s velkou nenávistí chtěli vystrašit a vyhnat odtud nové vetřelce,byli Čečenci.

Nikdo totiž novým osadníkům neřekl,že na Stalinův rozkaz byli odtud původní obyvatelé násilně vystěhováni,proto prázdné domy,všechno proběhlo v jediném dni,ale ti,kdo právě byli někde daleko v horách a lesích,ti tam zůstali a chystali pomstu.

Regina Petrovna se zhroutila a musela do nemcnice-Oba kluci k ní chovali lásku dětskou a rytířskou,chtěli ji chránit. A začali promýšlet,jak se dostat pryč. Chodili na nádraží,peníze neměli,tak obcházeli vlak,až našli,co potřebovali:pod některými vagony byla železná klec,vyzkoušeli ji,byla určená pro psy.Jejich plány však změnil návrat Reginy Petrovny z nemocnice,dohodla se s vedoucím, že se odstěhuje do jedné z prázdných vesnic za tratí a Sašku s Koljou vezme s sebou.Pomocníka měl dělat Děmjan.Tam kluci poprvé zažili něco,co se podobalo domovu .Někdo se o ně staral,někdo je měl rád,poprvé jedli maso.....Spali na seníku,Regina s caparty ve světnici.Děmjan,který jim vozil potřebné věci,se nemotorně o Reginu ucházel,ale ta mu dávala jasně najevo,že o jeho námuvy nestojí,byl to člověk hluboko pod její úroveǚ.Kluci mu to přáli,neměli ho rádi.Tak si žili krátkou dobu přímo idylicky a nic zlého netušili.Jednou se kluci vydali s Děmjanem a jeho koníkem na cestu dolů,do Berezové.Uprostřed polí náhle Děmjan zastavil,rozhlédl se a zavelel klukům:Utíkejte!!!Kluci se rozběhli za ním,i s protézou kupodivu běžel rychle,Kolja se opozdil,měl průjem,utíkali vysokým kukuřičným polem k lesu,za nimi se hnali Čečenci na koních.Kolja zůstal ležet přitisklý k zemi,těsně vedle jeho hlavy se zabořila koňská noha,ale naštěstí se kůň obrátil jiným směrem.Kolja se proměnil v malé zvířátko úporně bojující o holý život.Na kraji lesa spadl do nějaké jámy a oběma rukama na sebe hrabal hlínu a listí,až upadl do bezvědomí.Když se probral,bylo už ráno, svítilo slunce a to, co se stalo,byl o jakýmsi děsivým snem.Kolja vyšel z lesa a začal hledat Sašku.Za polem byla vesnice,tam asi Saška čeká. Kolja tam došel, vesnice pustá a prázdná,zahvízdal jejich signál,nikdo neodpovídal ,ale pak Sašku uviděl. Stál u plotu a nehýbal se a vypadal nějak větší.Kolja přišel blíž: Saška nestál u plotu,byl na plot nabodnutý .Neměl oči , z pusy mu trčel klas kukuřice a právě tak i z břicha.Země pod ním byla nasáklá krví.Kolja se roztřásl hrůzou a zimnicí,sesul se na zem do krvavé kaluže u jeho nohou.Byl jak ochrnutý.Když potom vstal,všechno,co dělal,vypadalo logické a plánované,ale Kolja jakoby se na to díval zvenku. Vytáhl kukuřici, ale Saškova ústa zůstala navždy otevřená,jakoby volala o pomoc.Potom Kolja našel vozík a vezl Sašku "domů", k Regině Petrovně,do jejich domečku.Nikdo tam nebyl,nebyly tam ani žádné věci a Kolja pochopil:utekli bez nich,nečekali na ně.Umyl Sašku,ukryl ho na seníku a šel na nádraží.Kolem už hořela kukuřičná pole,Čečenci je raději zapálili,aby je nedostali vetřelci. Kolja se schoval do příkopu u nádraží,stáli tam vojáci, které právě přivezli z Ruska,mluvili o tom,jak je to nespravedlivé,jejich kamarádi už jsou v Evropě a oni tady mají honit nějaké čečence.Kolja se vrátil a čekal,až bude tma.Potom Sašku mezi hořícími poli zavezl k vlaku a uložil ho do železné klece,jak si plánovali.

Konec příběhu už není dramatický, jenom smutný .Ruští vojáci Kolju našli a odvezli do nejbližšího dětského domova,ten vBerezové už neexistoval.A tam ho navštívila Regina Petrovna,ale on s ní odmítal mluvit, řekl,že ji nezná,pochopil všechno a nikdy jí neodpustil.Stále ještě kouřila, ale na hlavě měla venkovský šátek,vzala si Děmjana,bezpečí bylo přednější.Když se domov stěhoval do jiného města,přišla k vlaku a prosila :"Řekni mi aspoň, kde je Saška."Kolja jí z jedoucího vlaku odpověděl:"Saška odjel."

- Eva Latifová - 

Autor: icon Admin
Vydáno: 30.12. 2025 12:40
Přečteno: 68x
Hodnocení: neohodnoceno		Hodnotit článek:
 

Komentáře rss

přidat komentář >
Strana:  1

nebyly přidány žádné komentáře