Kostel svaté Maří Magdaleny v Lanškrouně
Občanské sdružení na záchranu kostela sv. Marie Magdaleny v Lanškrouně pro bohoslužebné účely
Menu
Jak jsme čekali na Svatého otce
Když jsem si přečetla program cesty Svatého otce, bylo mi jasné, že na něho budu čekat u Jezulátka, které je prvním bodem jeho cesty. Také mi bylo jasné, proč zamíří právě sem, na místo, které zná a uctívá celý katolický svět, ale obyvatelé Prahy mnohdy ani nevědí, kde je a hlavně proč tam směřují celé výpravy.
Jak jsme čekali na Svatého otce
Když jsem si přečetla program cesty Svatého otce, bylo mi jasné, že na něho budu čekat u Jezulátka, které je prvním bodem jeho cesty. Také mi bylo jasné, proč zamíří právě sem, na místo, které zná a uctívá celý katolický svět, ale obyvatelé Prahy mnohdy ani nevědí, kde je a hlavně proč tam směřují celé výpravy.
Přijela jsem do Prahy už v pátek a hned jsem šla k Jezulátku obhlédnout situaci. Kostel, jindy tichý a prostoupený modlitbami a vroucností, byl plný zvědavých lidí, kamer, kabelů, osvětlený reflektory jako jeviště.
Před kostelem, pod strmými schody, po kterých Svatý otec bude stoupat, stojí vždycky strážníci, hlídají přechod. Nepodařilo se mi z nich dostat, kde a jestli vůbec budou v ulici zátarasy, asi to nesměli sdělovat z bezpečnostních důvodů.
V sobotu ráno ve slavnostní náladě přecházím Karlův most a stoupám ke Karmelitské ulici, pevně přesvědčená, že tam budu mezi prvními. Ale místo proti schodům, které jsem si vyhlédla a po kterém všichni toužili, už bylo obsazené velkou skupinou zbožných lidí, kteří po celu dobu zpívali, v rukou drželi obrazy a transparenty, těm také Svatý otec podal ruku. Zasloužili si to.
Zůstala jsem asi 5 metrů od nich, obklopena samými cizinci a pevně jsem se držela zábradlí. Všichni kolem mluvili anglicky a za ty dlouhé hodiny čekání jsme si o sobě pověděli to hlavní, co se dá říci v jazyce, který neovládáte. Tak jsem se dozvěděla od své sousedky po pravici: Japan - Singapur - Catholic. Pak už jsme si vyměňovali jen věty typu: I am very happy atd.
Zatím po protějším chodníku, vyhraženém pro VIP hosty přicházely do kostela vybrané rodiny s dětmi. Byli to obyčejní, prostí lidé a dostalo se jim privigilegia setkat se jako první se Svatým otcem. Po tom chodníku přecházeli různí významní lidé a jejich dámy, předpisově oděni v černém, dámy se závojem. Stáli tam vojáci ve slavnostních stejnokrojích s vlajkami. Středem ulice chodili strážníci, stáli v hloučcích a bavili se. Neřekli ani, kterou stranou Průvod vjede do ulice, prý podle okamžité situace, která se každou minutu mění. Čekání už trvalo téměř 3 hodiny.
Že konečně nastal onen okamžik jsme poznali podle toho, že se strážníci náhle rozestavili podél zátarasů čelem k nám,jako by nám chtěli bránit ve výhledu. Nad ulicí přeletěla helikoptéra a pak se přihnalo 8 vozů a z posledního černého Audi vystoupil Svatý otec. Vypadal menší než v televizi. Radost poutníků nebrala konce, ve všech možných jazycích bylo slyšet volání viva papa! Svatý otec nám kynul a jistě měl radost, ale musel vyslechnout nekonečný anglický projev primátora Béma, potom mu představovali všechny ty VIP a jejich dámy, celý průvod stoupal pomalu po schodech ke kostelu. Nakonec, než nasedl do připraveného papamobilu, Svatý otec zamířil k oné vytrvalé skupině, která ho nejhlasitěji zdravila a celou dobu zpívala náboženské písně, podal jim ruku. Musím uznat, že si to zasloužili.
Tak se mi splnil sen vidět zblízka a na vlastní oči Svatého otce, to čekání nebylo marné.
Eva Latifová
Autor:  AdminVydáno: 30.9. 2009 07:43 Přečteno: 3989x Hodnocení: 97% (hodnoceno 6x) | Hodnotit článek: |
Komentáře
nebyly přidány žádné komentáře