Kategorie: Postřehy a úvahy

Není admirál jako admirál

Když jsem se dočetla, že Rusové natočili nový velkofilm o admirálu Kolčakovi, začala jsem hned pátrat, kde bych ho mohla sehnat. Byla jsem zvědavá, jak ruský současný režisér zpracoval tragické události, které uvrhly celé Rusko do 70- ti leté éry bolševismu. Admirál Kolčak mě také zajímal, takže jsem se těšila, že film ukáže jeho osobnost, pro kterou ho Rusové milovali. Byl to hrdina několika válek, zároveň vědec, cestovatel, prostě někdo, na koho může být národ pyšný. Viděla jsem jeho fotografii s českým generálem Gajdou. Zatímco Gajda vypadá jako pravý ostřílený a tvrdý válečník, Kolčak má klidný výraz a trochu zasněný pohled, byl to hezký a důstojný muž. Nejvíc jsem se těšila, že se dozvím, jak dnes Rusové vidí účast našich legionářů v jejich občanské válce, jak a zdali jsou nám vděčni, nebo jestli je pravda, co píše Ivan Savický : Rusové nám nikdy neodpustí, že naši legionáři vydali Kolčaka bolševikům.

Není admirál jako admirál

 

Když jsem se dočetla, že Rusové natočili nový velkofilm o admirálu Kolčakovi, začala jsem hned pátrat, kde bych ho mohla sehnat. Byla jsem zvědavá, jak ruský současný režisér zpracoval tragické události, které uvrhly celé Rusko do 70- ti leté éry bolševismu. Admirál Kolčak mě také zajímal, takže jsem se těšila, že film ukáže jeho osobnost, pro kterou ho Rusové milovali. Byl to hrdina několika válek, zároveň vědec, cestovatel, prostě někdo, na koho může být národ pyšný. Viděla jsem jeho fotografii s českým generálem Gajdou. Zatímco Gajda vypadá jako pravý ostřílený a tvrdý válečník, Kolčak má klidný výraz a trochu zasněný pohled, byl to hezký a důstojný muž. Nejvíc jsem se těšila, že se dozvím, jak dnes Rusové vidí účast našich legionářů v jejich občanské válce, jak a zdali jsou nám vděčni, nebo jestli je pravda, co píše Ivan Savický : Rusové nám nikdy neodpustí, že naši legionáři vydali Kolčaka bolševikům.

Tak jsem si na internetu objednala film a toto jsou mé dojmy.

Film režiséra Kravčuka prý byl nejdražším ruským filmem a já dodávám, že určitě také nejdelším. Je rozdělen do 10 ti částí a jenom přetrpět první čtyři mě stálo velké úsilí. Byla to nuda a nikterak se netýkalo charakteru Kolčaka, myslím, že kdyby režisér vypustil všechny ty scény ze společnosti, u modistky, sáňkování a jiné frivolnosti, udělal by pro film jenom dobře. Snad to byla snaha napodobit Nikitu Michalkova, zbytečná.

Největším zklamáním bylo obsazení hlavní role, Herec Konstantin Chebenskij je prý v Rusku oblíbený, ale do role hrdiny nepatřil. Celou nekonečnou délku filmu nezměnil svůj stabilní unuděný a otrávený výraz, pouze občas vypadal méně otráveně než jindy. Navíc ani neměl vojenské držení těla , většinou seděl za stolem a kouřil. Každý z jeho důstojníkú by se na tu roli hodil lépe. Režisér se zhlédnul také v doktoru Živagovi a z milostného poměru , o kterém nevíme, nebyl - li zcela smyšlený, udělal rovnocenný motiv filmu. Takže zatímco všude kolem umíraly tisíce lidí v hrozné bratrovražedné válce, filmový Kolčak seděl za stolem, kouřil, psal zamilovaný dopis, případně byl nevěrný. Takže zůstane pro diváka navždy záhadou, proč mu všichni tak věřili, proč v něm dokonce viděli příštího cara.

Asi od 7. části se události daly trochu do pohybu, ale naši legionáři z nich byli vymazáni. Marně jsem se těšila, že uvidím, jak na naše vojáky čekají venkované, protože vědí, že jenom Čechoslováci jsou schopni zajistit pořádek , marně čekám, na scénu, jak je vítá každé dobyté město a jak před nimi bolševici utíkají. Byl to ruský film a všechna sláva v něm patřila Kolčakovi, to se ještě dá pochopit. Ale je těžké strávit ten naprostý nevděk, dokonce náznaky, že naši vojáci se podvodně zmocnili zlatého pokladu. Kolčakův konec a zrada našich, kteří ho bolševikům vydali, je samozřejmě zachycen velmi podrobně a zdlouhavě, filmový Kolčak si při zatčení ještě zapálí a dopije čaj, neztratí ani tehdy svůj unuděný výraz.

Ivan Savický má pravdu : nikdy nám to neodpustí.

Rusové promarnili příležitost, jak se podívat bez předsudků na svou nedávnou minulost. Ani dnes nejsou ochotni přiznat, že za jejich tragedii nemůže nikdo jiný než oni sami, protože nebyli schopni přesvědčit celý národ, aby bránil svoji svobodu, kulturu, tisíciletou tradici, Svatou Rus. Nikdo jiný to za ně nemohl vybojovat.

Ve filmu jsou i některé působivé epizody, například přísaha věrnosti, kterou skládá Kolčakova armáda, krásné a mrazivé jsou všechny davové scény v krutém sibiřském mrazu, ovšem ze Sibiře není vidět mnoho, ani Bajkalské jezero.

Shodou okolností jsem si nedávno koupila ruský film slavného režiséra Pudovkina Admirál Nachimov. Je to černobílý film z roku 1946, určitě natočený s minimálním rozpočtem, ale jaký rozdíl! Od první scény je nabitý energií, od začátku je admirál, vítěz z Krymské války 1853, vykreslován jako velká osobnost, která dokáže povzbudit v bezvýchodné situaci, vlastenec, dobrý velitel, který zná své vojáky, dovede s nimi mluvit. Od začátku až do konce je jasné, jaký byl režisérův záměr, co chtěl filmem sdělit. V tomto novém Admirálovi to jasné není nikomu. Opět se ukázalo, že ani drahý materiál, ani kilometry filmu nevytvoří velké umění.

Eva Latifová

Komentáře rss


Strana:  1

nebyly přidány žádné komentáře