Kategorie: Postřehy a úvahy

Proč se nedívat na tureckou telenovelu

Tv Nova se rozhodla, že její diváci už jsou do té míry zpracovaní všemi barvotisky, kterými jsou po léta krmeni, že nepostřehnou žádný rozdíl mezi seriálem jihoamerickým a tureckým. Na první pohled se zdá, že je to skutečně podobné: stejně kašírované luxusní prostředí, hezcí lidé, sladkobolné scény podbarvené erotikou.... A právě tím je tento přeslazený seriál nebezpečný: má pozornost diváků ukolébat a navodit v nich pocit,že Turci jsou vlastně docela milí lidé, že se jich a jejich vstupu do EU není třeba bát.


Proč se nedívat na tureckou telenovelu

Tv Nova se rozhodla, že její diváci už jsou do té míry zpracovaní všemi barvotisky, kterými jsou po léta krmeni, že nepostřehnou žádný rozdíl mezi seriálem jihoamerickým a tureckým. Na první pohled se zdá, že je to skutečně podobné: stejně kašírované luxusní prostředí, hezcí lidé, sladkobolné scény podbarvené erotikou.... A právě tím je tento přeslazený seriál nebezpečný: má pozornost diváků ukolébat a navodit v nich pocit, že Turci jsou vlastně docela milí lidé, že se jich a jejich vstupu do EU není třeba bát.


Pro zapomnětlivé krátký exkurs do historie :

Turecké kmeny, které se dostaly ve 14. století do Malé Asie, byly poslední vlnou mongolské expanze. Podle svého vůdce Osmana - Osmanská říše. Už ve 14. století začínají jejich pokusy dobýt Evropu. V cestě jim stojí Bulharsko a Srbsko, roku 1389 jsou Srbové poraženi v osudné bitvě na Kosově poli, roku 1396 je poraženo i Bulharsko. Tehdy ještě byla Evropa jednotná a společně se postavila na obranu Byzancie, šlo přece o centrum východního křestanství. Spojenecké vojsko bylo však poraženo u Nikopole, naprostá katastrofa nastala roku 1444 v bitvě národů u Varny. Turkům pak už nic nestojí v cestě na Konstantinopol. 23.5.1453 padl v pouličních bojích poslední byzantský císař Konstantin Xi, slavná Hagia Sofia, pýcha architektury, je zohavena, Turci do ní vjedou na koních a pobíjejí ty, co se sem uchýlili. Na stěnách chrámu bylo ještě dlouho vidět obtisky krvavých dlaní.

Turecké expanze probíhaly v určitých obdobích, Turci potřebovali schopného vůdce. Jejich snahy probít se až do srdce Evropy ale nikdy neutuchaly a Habsburkové, tedy i naši panovníci, museli vynakládat velké úsilí, aby Turky udrželi alespoň ve stavu příměří. Dobře však věděli, že spoléhat se na jakékoliv ujednání je marné.

Roku 1526 zahynul v bitvě u Moháče český král Ludvík Jagellonský. Na pomoc mu z Čech přišla jenom část šlechty, opoziční šlechta, nekatolická, se rozhodla svého krále bojkotovat. Ve velké bitvě s tureckou přesilou byl Ludvík Jagellonský poražen a zahynul v bažinách.

Evropa měla velké štěstí, že v době 30-ti leté války prodělávala Osmanská říše vnitřní krizi, neměla tak sílu do ev. událostí zasáhnout. Obrat nastal v 60-tých letech 17. století, kdy se k moci dostala rodina Körpüli: roku 1669 dobyli Krétu,1661 Sedmihradsko, 1663 Nové Zámky, což byla nová moderní pevnost vybudovaná císařem Leopoldem I. Evropa vycítila smrtelné nebezpečí. Leopold vyzval ev. panovníky, aby postupovali společně a měl úspěch. Německé státy, Španělsko, dokonce i Francie, odvěký rival Habsburků, přispěli penězi a postavili vojsko, které se utkalo s Turky na území Rakouska u řeky Raab roku 1664. Tady měli možnost křestané na vlastní oči vidět pověstnou tureckou krutost, viděli, jak Turci řežou hlavy jejich spolubojovníkům. Přesto po prvním zděšení dovedli bitvu do vítězného konce a s Turky byl na 20 let vyjednán mír.

Turci však celých 7 let připravovali velkou výpravu proti Habsburkům. Vojsko mělo 300 tisíc mužů, cestou se přidávaly další sbory zrádců, vedl je Tököly. K Vídni dorazili 14. 7. 1683. Z Vídně uprchlo 60 tisíc lidí, naopak venkované v ní hledají ochranu před řáděním Turků. Ve městě zůstala 14.ti tisícová vojenská posádka, polovinu tvořili Češi a velel jí český šlechtic. Když se obránci rozhlédli z chatrných hradeb, musela je přepadnout beznaděj :viděli tisíce tureckých stanů plných zásob a obrovské turecké vojsko. Císař Leopold hledá pomoc. Zatím se obránci snaží opravovat hradby, hliněné a chatrné, Turci je ostřelují 300 děly, kopou podkopy a 20x se jim podaří do Vídně proniknout. Obránci světelnými znameními ze Svatoštěpánské věže volají o pomoc a ona přichází. Polské vojsko o 20ti tisících mužů vede polský král Jan Sobieski, cestou se přidávají další a 7.9. se obráncům dostává znamení, že pomoc je blízko. Na vrchu Köhlensberg, v čerstvých ruinách zničeného kostela nechá Jan Sobieski sloužit mši a ráno se vojsko vydá na pochod. Protože sestupuje dolů, vypadá početnější než ve skutečnosti. Turci se tvrdě brání a přitom dál útočí na hradby, k večeru však náhle v divokém zmatku prchají, zanechávají tábor se všemi zásobami. Vyhladovělí obyvatelé Vídně v nich naleznou také do té doby neznámou kávu.

Nový duch křížových výprav ovládl Evropu. Dobrovolníci z celé Evropy se hlásí do společného vojska, které si dává za cíl vytlačit Turky zpět do Asie. Dobývají Nové Zámky, po dlouhém obléhání také tureckou pevnost Budín, roku 1687 pomstí na stejném místě smrt Ludvíka Jagellonského, roku 1689 je dobyt srbský Bělehrad. Zdálo se , že se podaří vytlačit Turky z celého Balkánu, ale Francie nelibě nesla rostoucí slávu Habsburků, začala proti nim válku v Evropě, proto se vítězné tažení zastavilo a za rok Turci dobyli Bělehrad zpět. Do Evropy se pokusili proniknout ještě roku 1697, byli zastaveni a poraženi Evženem Savojským u Zenty.

A jak se Turci chovali na dobytých územích? Unášeli slovanské ženy a děti. V opuštěných stanech před Vídní jich víděnský biskup našel několik set, dětí - nemluvňat. Ocituji úryvek z deníku Právo z 3.6.2004:

Obec Poniky odpouští Turkům.
Obec padla za oběť Turkům při dobývání Horních Uher. Podle dobových dokumentů tehdy Turci zabili desítky mužů a do otroctví odvlekli téměř 300 mladých mužů, žen a dětí. 46 lidí si zachránilo život útěkem do hor a obec zůstala po útoku Turkú vylidněná. Nyní v Ponikách žije asi 1500 obyvatel a mezi nimi je několik s příjmením Turek. A v Turecku nejspíš žijí potomci tehdy odvlečených mužů a dívek.

Slované na Balkáně byli tedy ponecháni svému osudu a museli dál snášet tureckou nadvládu. Je obdivuhodné, že po tolika staletích poroby si udrželi svou víru, jazyk a touhu po svobodě. Pomoc očekávali od slovanských bratrů na východě, od pravoslavného Ruska.

V roce 1875 vypuklo v Bosně a Hercegovině povstání.Obě země byly vyčerpané tureckým pokořením. Odpovědí na povstání byl nelítostný masakr. Slovany nelítostně zabíjeli, mladíky nabodávali na kůly, vypalovali vesnice, stínali hlavy. Rozruch, který vyvolala turecká zvěrstva, ovládl celou ruskou společnost. V roce 1876 rozpoutal srbský kníže Milan Obramovič odvetné povstání. Srbsko vyhlásilo Turecku válku. Vazalská země vyhlásila válku svému utiskovateli. Spolu s knížetem Milanem vstoupi do války i Černohorci a Slované v Bulharsku. V Moskvě a Petrohradě se konaly demonstrace s výzvou, aby Rusové šli na pomoc svým slovanským bratrům. Car Alexandr váhal, nakonec však evropským velmocem oznámil, že tlak veřejného mínění ho nutí nechat odejít dobrovolníky bojovat na Balkán.
Po celé zemi vznikají výbory dobrovolníků a sbírají se dary. Přes tři tisíce dobrovolníků překročilo hranice pod velením generála Čerńajeva. Turci však byli silnější, armáda utrpěla zdrcující porážku. A 12.dubna 1877 car Alexandr vyhlašuje válku turecké říši. Ruská společnost je nadšená, protože i sám car se vydal do války. Nikdo nepochyboval o tom, že válka bude krvavá, nebot´Turci měli výbornou armádu, vycvičenou nejlepšími evropskými instruktory. Po dlouhých a těžkých bojích nakonec Osman -paša na bitevním poli u Plevna kapituloval a upadl do zajetí. Stál před carem a podával mu svůj kord. Alexand si ještě pamatoval na všechny ty uřezané hlavy, zmrzačená těla a zavražděné zajatce. 32 tisíc ruských vojáků nalezlo u Plevna svůj hrob.

Nyní byla cesta do Istanbulu otevřená. 8. Ledna obsadil generál Skobelev bez boje Adrianopol a za 9 dní stál 80 kilometrů od Istanbulu. Turecká vláda se dožadovala příměří. Skobelev obsadil malé město San Stefano, byl už jen 12 kilometrů od hlavního města dávné Byzance. Byl to okamžik slávy. Sen všech ruských carů byl na dosah ruky. Už od 16.století se říkalo: Ruské pravoslaví pochází z Byzance a Rusko jednou osvobodí kolébku pravoslaví, druhý Řím." Dostojevskij napsal „Konstantinopol bude dříve nebo později naše."

Anglie však začala Rusku hrozit válkou. Všichni generálové prosili Alexandra, aby neváhal a osvobodil svaté město. Ten však dal za pravdu těm, kdo mu radili nepouštět se do nové války s Anglií. Také ho děsila představa další prolité krve. 3.března byla v San Stefanu podepsána smlouva. Byla uznána nezávislost Srbska, Černé Hory a Rumunska. Tato smlouva rozzuřila Anglii a Rakousko a vychytralý Bismarck svolal kongres do Berlína, kde byla tato smlouva doslova rozcupována a nemocný, 80-ti letý ruský vyslanec ji podepsal.

V Rusku nastalo bolestné a nevěřícné ticho. Všichni zapomněli, co Alexandr dokázal a viděli jenom to, o co přišli. Rusové se právem cítili podvedeni a okradeni. A hněv celé společnosti se obrátil proti carovi. Nastalo období teroru a pokusů o atentát na cara. Ten sedmý se podařil.

EU se i dnes chová velice podivně, jako ten, kdo si špatně vybírá přátele, jako ten, kdo podřezává větev, na které sedí.

Kdo dočetl až do konce a řekne si, že tohle je minulost, dnes je všechno jiné, i Turecko je jiné, pro toho mám špatnou zprávu : V současném Turecku je největším bestsselerem román, který popisuje, jak Turci do 50-ti let ovládnou celou Evropu. 

Eva Latifová

Komentáře rss


Strana:  1

nebyly přidány žádné komentáře